Tři léta v nejkrásnější přírodě, kterou jsem kdy viděla, s vtipným, milým a pohledným farmářem, který na nás rozhodně nešetřil a nebral nás jako levnou pracovní sílu, nýbrž jako prázdninové přátele. Lidé při stopování zastavovali, v angličtině, němčině (byť vlivem dějin není tento jazyk mezi nory zrovna oblíbený) i norštině se přizpůsobili naší jazykové úrovni, neváhali si kus zajet, jen aby nás bezpečně dopravili do našeho cíle. Všichni byli vstřícní, otevření a zkrátka úžasní. Ve městech dost černoušků a dalších národností, ale i ti byli tišší a přizpůsobiví:)